Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 38. - Vášnivá prosba

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 38.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 37. Vášnivý sykot 36. Vášnivá žárlivost 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Missarina si slastně vychutnávala hřejivé hlazení slunce. Spočívala na hedvábném lehátku a vrněla blahem. Náhle ucítila, že vlídné teplo je slabší... vycítila, že na její tělo padl stín. Malátně otevřela oči. Nad sebou uviděla doktora Gina, který byl zjevně v rozpacích.

„Drahá Missarino... nerad, opravdu nerad ruším siestu, ale... máme problém!! Ředitel Piškotatos... obávám se, že pro něj kuchařský skvost Lassality a Milcháveze nezůstal bez následků.“

Missarina vytřeštila oči: „Co? Co je s mým drahým přítelem Piškotatosem??“

Doktor Ginos si zarmouceně drbal ucho: „ Piškotatos... trpí takzvaným postšantovým syndromem. Projevuje se to neustálými záškuby očí, fousků, uší, končetin... je mimo sebe, žije někde ve svém světě... momentálně se domnívá, že je housenkou bource mňourušového a dožaduje se mňouruší...“

Missarina zvažovala, zda má omdlít, rozkousat vzteky lehátko nebo jít rovnou povedené kuchaře propackovat. Nakonec zvolila čtvrtou možnost a rychle vyrazila do Piškotatosova pokoje. Doktor Ginos spěchal za ní.

---

Bettyana los Caterinos se půvabně uvelebila v sametovém křesle v společenském salonu. Složila ocásek do elegantní křivky, uhladila si fousky a věnovala se leštění už tak blýskavých drápků. Když zahlédla Muffuelu, který zrovna utírala prach ve vedlejším herním salonku, přivolala ji mávnutím tlapky. A hned spustila své otázky: „Pověz mi, chodí do domu Chlupézů někdo, kdo by mi udělal drápkykúru? A někdo, kdo učeše moje fakt dost dobrý háro... tedy, chci říci, můj hebký kožíšek? A ještě... ten super týpek v stříbrným vohozu... é, chci říci, tem mladý gentlemňaun v elegantním mňoutfitu... to je majitel farmy?“

Muffuela ochotně odpověděla a Bettyana los Caterinos se v křesle potěšeně zatetelila.

---

Bastienitto a Chillito vesele vběhli do kuchyně. Rychle prohlédli všechny zásoby a rozhodli se, že k večeři připraví jako předkrm šunkové rolky plněné myšími jazýčky, pak rybí polévku s jemnou kaviárovou zavářkou, jako hlavní chod myší medailonky v kukuřično-mandlovém těstíčku a na závěr vynikající myší paštičky. Bastienitto si vzal z věšáku Bubosovu zástěru a oba měli co dělat, aby neupadli smíchy... Bastienitto se totiž zástěrou mohl obtočit dvakrát. A Bubosova čepice mu spadla až na nos.

Když se dosyta vysmáli, energicky přikročili k přípravným pultům a začali krájet, rolovat a vařit. Kuchyní se ozývalo: „Teď mi podej cukr... dobrý, děkuji... a roluj to pořádně!!“ „Pojď to ochutnat, myslím, že už by se to míchat nemuselo?“ „Nebudu nic ochutnávat... pamatuj si, že já vařím na jistotu... vždyť jsi viděl, že vše pečlivě odvažuji!!“ „Ty jo, brácho, jsi fakt dobrej.“

---

Také kuchyně na myší farmě byla plná vůně. Barbarita zvedla pokličku na trochu oprýskaném hrnci, přivoněla, ochutnala, oblízla se... a zamračila se. S prudkým třísknutím položila poklici na hrnec. S Frankitem, který zcela nepřítomně seděl v rohu omšelé pohovky, to ani nehnulo. Barbaritě se zúžily oči.

„Frankito! Povídám... FRANKITO!! Vnímáš mne? Co jsi odjel s tou... hmm, slečinkou, jsi jak vyměněný!“

Frankito mlčel. Barbarita si stoupla přímo před něj... a s údivem zjistila, že Frankitovy oči jsou zvětšené, lesklé... a hledí někam do dálky.

Barbarita sepjala tlapky: „Mňau Díoz... ještě tohle jsi na nás seslal?? Frankito... no on se snad zamiloval!! Ó, Velká kočičí matko, chraň nás od všeho zlého...“

Barbarita poodešla od pohovky k oknu, aby se uklidnila. Pohlédla na známé obrysy farmy... zaznamenala, že šafář místo práce v stájích lelkuje na sluníčku a šilhá směrem k spáleništi... všimla si, že v truhlíku za oknem usychá její oblíbená mňaujoránka. Už, už se chtěla otočit a jít pro vodu, když tu ji zaujal pohyb na cestě, kterou viděla pootevřenými vraty.

„Frankito! Frankito... no tak, vzpamatuj se... někdo k nám jde!“

Frankito vyletěl: „Kde? Kde? To... to bude ona... má kráska... jde za mnou!“

Barbarita zvedla oči ke stropu: „To nebude ta, co ti mysl zastřela a zrak zakalila... leda by se rozdvojila!! Na té cestě jsou totiž dva! A... a já už vím, kdo to je. No co ti tady chtějí??“

Frankito na ni nechápavě pohlédl. Měl před očima jen blýskavé žluté oči... modrou zář... neviděl nic jiného.

Nevnímal příliš ani to, že se ozvalo zaklepání na dveře. Na Barbaritino pozvání se dveře otevřely... stáli v nich Lassalita a Milchávez a velmi pokorně, prosebně dvojhlasně řekli: „Barbarito... Frankito... utekli jsme z domova... moc vás prosíme, můžeme být tady u vás?“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama