Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 42. - Vášnivé ohrožení

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 42.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 41. Vášnivá pomoc 40. Vášnivé míjení 39. Vášnivé prozrazení 38. Vášnivá prosba 37. Vášnivý sykot 36. Vášnivá žárlivost 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Vzduch v hale Chlupézů se vlnil a vibroval nervozitou a napětím. Na divanech, sofa, křeslech a lenoškách neklidně poposedávali úplně všichni, všichni, kteří chtěli být nablízku Missarině. Všichni věděli, že tentokrát útěk Lassality a Milcháveze není jejich pouhým rozmarem z touhy po dobrodružství, ale skutečně vážně míněným činem. Že tomu tak je, pochopil dokonce i Bubos, který skromně seděl v koutku pod největší palmou a rozrušením zapomněl i na svůj věčný hlad.

Doktor Ginos znepokojeně sledoval Missarinu, která rozčileně přecházela halou sem tam. Dorchita se sice pokoušela probodnout Bettyanu – pohledem, na dálku – ale i jí se obavy odrážely v neklidném zatínání drápků do opěradla křesla. Abbygailitta, Izziela, Muffuela, Lorietta a Fridrichos stáli v malém hloučku u dveří do kuchyně, Barbarella nejen že nespala, ale dokonce zvědavě vyhlížela z okna, jestli už se neblíží kočlicejní pátrači. Otec Amadeos s vážným, trochu podmračeným výrazem pod fousy tiše cosi odříkával, nebylo pochyb o tom, že vznáší velmi naléhavou modlitbu na záchranu a spasení Lassality a Milcháveze.

Maxavéz Hazardéz sice neztratil svůj chladný, neproniknutelný výraz, ale jeho pocity prozrazovalo pravidelné poškubávání koncem ocasu. Bettyana hleděla trochu nechápavě, ale i ji ovlivnila pochmurná atmosféra v hale. Dokonce i Bertilio, sledován přísným pohledem Danéze a plachým pohledem Afrodity, zapomněl na obvyklé projevy a hleděl ustaraně. Všichni byli v myšlenkách u jediné otázky: Kde jsou Lassalita a Milchávez??

Missarina nervozně vyprskla: „Sssssi dovoluje... dává si načasssss!“

Bastienitto trochu ulekaně vzhlédl, přistoupil k Missarině a smutně řekl: „Mamá... určitě už brzy přijde... naše výzva byla mňaukutně mňaularmující... Neboj se, najdou je, dopadne to dobře... podívej, já se přece také nakonec našel!“

Jen dořekl, už věděl, že to, co vyslovil, Missarinu ještě víc vyděsilo.

„Ano, našel ses... ale kdy?? Jak dlouho jsem musela být bez tebe... ne, neunesla bych, kdybych ani Lassalitu a Milcháveze tak dlouho neviděla!! A... a to ani nemluvím o tom, že budou... brzy... Vánoce... vždyť by ani nemohly být, bez nich, dětiček mých hodných, nešťastných...“

A s posledními slovy už Missarina polykala pláč, otočila se a běžela po schodech do svého budoáru, ukrýt před zraky ostatních svůj strach a smutek.

Bastienitto se jen bezradně podíval na Chillita. A viděl, že jak jsou bratrovy oči modré, tak jsou i zoufalé.

...

Velmi veselé a rozverné byly naopak oči Lassality a Milcháveze, kteří se vůbec nezabývali myšlenkami na vzdálený rodný dům a plně si vychutnávali svou novou, nezvyklou a neznámou situaci. Poprvé v životě opravdu pracovali a co víc, dokonce je to bavilo. Po počátečních potížích, kdy jejich jemné, zhýčkané urozené tlapky s nářadím víc zápasily než vládly, zjistili, že je překvapivě těší pohled na to, kolik už toho uklidili a vykonali.

Lassalita zálibně přehlédla čistě umetenou chodbičku mezi boxy, z kterých se ozývalo myší hemžení a pištění. Milchávez pyšně obhlížel dvě kopice, které navršil vidlemi a lopatou a přemýšlel, jak nečistoty ze stáje vyvézt. Přitom pohlédl na Lassalitu, která si špinavou tlapkou přejela přes nos a vypadala jako zasloužilý člem mňaufie v kukle. Stejně tak Lassalita vypískla smíchy, když si všimla, že Milchávezovi mezi ušima vykukuje trs sena, který se tam zachytl nevysvětlitelným způsobem. Milchávez neodolal, obrátil vidle a násadou naznačil výpad proti Lassalitě. Ta, zalykajíc se smíchem, okamžitě obrátila koště proti Milchávezovi a náznak útoku oplatila. Stájí se rozléhal jejich smích a výskot.

Otrapéz Kojotéz, který zrovna bloumal po dvoře, tváříc se, že kontroluje stav zdí a střech, jen odprsknul nevrlou slinu a zmizel za rohem. Frankito, který právě vyšel před dveře a chtěl jít dohlédnout na to, jak se Lassalitě a Milchávezovi práce daří, znepokojeně naslouchal zvukům ze stáje, které prozrazovaly, že pracovní nadšení Lassalitu i Milcháveze opustilo a zase se dali do svých obvyklých mňaulotrií. Vítr k Frankitovi donesl útržky výkřiků: „Chachá, vzdej se, mířím na tebe... hezky, skoro už tě mám... mňauvej, to neplatí, drápy se používat nesmí... pozor, nezboř ty mříže...“

Frankito povzdechl, pomyslel si, jak se mýlil, když na chvíli doufal, že by se ti dva mohli opravdu změnit, opravdu pracovat a opravdu být pro farmu užiteční... a s dalším povzdechem se pomalu, nerad a zklamán vydal loudavým krokem ke stáji, aby zakročil.

Když Lassalitino veselé povykování přešlo ve vyplašený, ulekaný a varovný jekot, z něhož rozeznal jen: „Pozor, pozor, Milchávezi, tam ne, za tebou je...“ změnil své loudání na úprk.

Pozdě.

Ze stáje se rozlehla ohlušivá rána a drásavý rachot padajících cihel...

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama