Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 43. - Vášnivé zašeptání
18. prosince 2008 |
Azuros Kocouřéz |
9 725x / 1x
uvádí
nekonečnou kočkonovelu
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 43.
Frankitovi ve vteřinách, v nichž probíhal přes dvůr k stáji, prolétlo hlavou několik zoufalých myšlenek. Co se stalo ve stáji? Co Lassalita a Milchávez, jsou zraněni... žijí? A co stáj, spadne? Jestli ano, tak už jim s Barbaritou opravdu nezbude nic jiného, než všechno vzdát a jít žebrotou... právě v téhle stáji bylo nejvíc myších boxů, nejvíc budoucích myších kýtek a steaků.
Frankito doběhl, prudce rozrazil dveře... a ucouvl. Proti němu se vyvalil oblak prachu... vnikl mu do očí... Frankito slzel, mnul si packou oči a snažil se nevnímat řezavou bolest.
„Dovnitř, musím dovnitř, musím je zachránit, než to celé spadne... Mňau Díoz, je tam ticho, ticho, neslyším je, neslyším je ani naříkat... nééé, to néééé.“
Nevidoucí, slzící Frankito zaslechl za sebou spěšné kroky... přibíhala Barbarita... Frankito zavrávoral, ale silou vůle se vzchopil.
Barbarita doběhla roztřeseným hlasem sevřeně řekla: „Co... co se stalo, Frankito?“
Frankito jen němě zavrtěl hlavou na znamení, že neví, netuší...
Barbarita vykřikla: „Rychle, musíme přece dovnitř!“
Frankito sebou trhnul a zkusil otevřít oči, viděl trochu mlhavě, ale přesto přiskočil ke dveřím... vešel dovnitř... snažil se rozhlížet ve vířícím prachu... když tu spatřil za clonou šedavého oblaku cosi...
Frankitovi se podlomily nohy, klesl k zemi a znehybněl.
...
Na velkých, nástěnných, zlacených hodinách v průčelí haly domu Chlupézů se rozrazila ozdobná dvířka, vyběhla z nich zlacená myš. Pípí, pípí, pípí, ozvalo se, myš zaběhla, dvířka se zavřela. Chillito nervozně přehlédl všechny v hale a viděl, že i oni mají stejnou myšlenku jako on. Přivolaný nejvyšší kočlicejní prezident si dává načas. Přivolaný kočlicejní prezident stále nepřichází a naděje, že Lassalita a Milchávez budou nalezeni co nejdřív, se vzdaluje.
Náhle se halou rozlehlo prudké zabušení na dveře. Všichni nadskočili. Chillito se vrhnul ke dveřím. Otevřel je a uskočil. Ve dveřích stál mohutný, úctyhodný, impozantně a přísně vypadající elegán. Vešel dovnitř rázným krokem, ostře a podezřívavě si prohlédl přítomné a zvučným, rozhodným hlasem oznámil: „Jsem nejvyšší kočlicejní prezident. Jsem Goliasiantos de la Marilionéz. Jsem pověřen řízením kočlicie a stíháním zločinců, mňaufianů a nekalých živlů. Nejsem od toho, abych pátral po nějakých zatoulancích. Přišel jsem, abych toto sdělil, a zas odcházím, protože zločinci nikdy nespí a je mou zákonnou povinností je ve dne v noci stíhat, takže tu s vámi nebudu ztrácet čas. Venku před domem na mne čeká několik kočlicejních ozbrojených a pátracích jednotek včetně slídičů a nejzkušenějších hledacích mňaugentů, ovšem jsou tu zbytečně, protože ti vaši... uprchlíci neprchají před tvrdou tlapou zákona, takže my je hledat nemusíme. Sloužím bezpečnosti našeho druhu, sloužím své vlasti!“
Chillito cítil, jak se mu během prezidentovy řeči tělo podvědomě narovnává do pozoru, a měl co dělat, aby ovládl pravou tlapku a nezasalutoval. Oznámení prezidenta ho zaskočilo, zklamalo a překvapilo.
Už už se nadechoval, aby začal prosit prezidenta o pomoc, aby zlomil jeho rozhodnutí, když tu uviděl, jak se Goliasiantovi de la Marilionéz rozšířily oči a zacukaly fousy. Goliasiantos hleděl někam za Chillita... hleděl ke schodům, z kterých právě scházela Missarina. Chillito se k ní obrátil: „Mamá, již je zde nejvyšší kočlicej...“
Missarina s vytřeštěnýma očima prudkým mávnutím tlapky Chillita umlčela. S výrazem překvapení došla ke Goliasiantovi. Zlehka nasála jeho vůni a řekla: „Ty? Ano. Jsi to ty. Za jiných okolností bych byla v šoku, že se s tebou setkávám... kdes byl celé ty roky, darebáku?? No nic, na to teď není čas. Situace je vážná až zoufalá. Pohřešuji své děti, Lassalitu a Milcháveze, a ty a tví kočlicisté budete těmi, kdo mi je najdou.“
Goliasiantos už nabral dech, který mu příchod Missariny vyrazil, a tvrdě odpověděl: „Tss. Jsi pořád stejná, koukám. Velet, to ti jde... to ti vždycky šlo! Jenže tady velím já! A právě jsem přítomným sdělil a sděluji i tobě, že velím kočlicii! Ne odboru pro ztráty a nálezy! Takže jen dodám, že odcházím. Sloužím bezpečnosti našeho druhu, sloužím své vlasti.“
Missarině se zúžily oči do nebezpečných štěrbin. Hlasem, který nepřipouštěl námitky, ostře vysykla: „Jsi na omylu! Na omylu, z kterého tě vyvedu, a to velmi rychle. Ne, že je nebudeš hledat! Budeš! Budeš je hledat, protože...“
A Missarina přistoupila těsně ke Goliasiantosovi a cosi mu pošeptala do ucha. Goliasiantos strnul.
„CO?? Cože? Coo? To... ne... to nemyslíš vážně??“
Missarina hluboce vážným hlasem odvětila: „Ale ano. Myslím to naprosto vážně, je to tak.“
Goliasiantos rychlostí blesku vyletěl ze dveří .Vzápětí do domu zaléhal jeho velitelský hlas, kterým vydával jednotkám povely, kterým směrem se která má vydat, kde všude hledat a na co se mají těšit, jestli v nejkratší době nenajdou dva nezvěstné jedince. Ve chvíli, kdy Goliasiantos hlasitě přikazoval svému pobočníkovi, ať okamžitě nasadí do akce tři vrtulníky s termovizí, zahlédl Chillito na Missarinině tváři vítězoslavný úsměv.
Pokračování příště
| O sdílení
adelnik 20. prosince 2008 20:04
chudák frankito....musel vidět něco moc ošklivého... :-(
kocickalea 18. prosince 2008 14:25
V televizi Blue Cat jsou milosrdní, v těchto pro čtenáře tak napínavých chvílích nám vyšli vstříc a vysílají dvakrát týdně! Ó děkujeme, tak napínavé a fotky, jak jinak než úúúžasná =o)))
beta.1 18. prosince 2008 13:40
AAAAAAAAAAAA další tajemství,ta madam Misarina,obdivuji jí,že dokáže žít s tolika tajemstvími,já bych na sebe dávno všechno vykecala:-)))).Blíží se štědrý den,tak nám snad autor pod stromeček něco prozradí:-)))):no,moc tomu nevěřím,spíš to ještě víc zamotá,aby mne trefil šlak:-))))))))))))).Co vy na to autore??????
Evo,ta fotka,opravdu krásná sešlost nádherných čičíků,a dokonale vypracovaná,jsi šikovná:-).
Kačaba 18. prosince 2008 11:41
Hodiny myšačky nemají chybu. :o) A fotka opět vypiplaná do dokonalosti, úžasný kočičí sněm.
Alča 18. prosince 2008 9:14
Jasně, jejich táta:-))
Max Mourison 18. prosince 2008 7:30
Jejda! Že je to tak, jak si myslím??? Že vás to určitě taky napadlo? Goliasiantos je... je... ne, ne, držím jazyk za zuby!!!
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
