Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 44. - Vášnivé myšlenky

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 44.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 43. Vášnivé zašeptání 42. Vášnivé ohrožení 41. Vášnivá pomoc 40. Vášnivé míjení 39. Vášnivé prozrazení 38. Vášnivá prosba 37. Vášnivý sykot 36. Vášnivá žárlivost 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Missarina hrdě vyšla před dům a všichni se vyhrnuli za ní, aby se zájmem sledovali impozantní odsun pátracích jednotek. Množství jejich příslušníků všem vyrazilo dech. S obdivem přihlíželi, jak kočlicejní prezident Goliasiantos de la Marilionéz udílí rozkazy, rázně určuje směry, kterými se jednotky mají vydat, a celkově si počíná zcela dokonale velitelsky.

Chillito pohlédl na Missarinu a prohodil: „No, myslím, mamá, že teď už se o Lassalitu a Milcháveze bát nemusíme! Zdá se, že pan kočlicejní prezident se třeba přetrhne, aby je našel. Jen by mne zajímalo, co tak zásadního jsi mu řekla, že změnil svůj názor??“

Missarina se zatvářila nepřístupně: „Drahý synu, řekla jsem přesně to, co jsem říci chtěla. A dál už se k tomu nechci vyjadřovat! Ostatně, myslím, že je nejvyšší čas vrátit se do domu a důkladně probrat, komu připadne jaký úkol... chci, aby letošní vánoce byly pro nás všechny nezapomenutelné!“

Bastienitto se zájmem vyslechl slova své matky, a protože pečlivě sledoval dění před domem, neuniklo mu bezmála laškovné zamávání, kterým z dálky Goliasiantos pokynul Missarině.

„Nechci nic, natož čerta, malovat na zeď, ale myslím, že nezapomenutelné opravdu budou,“ poznamenal Bastienitto, a aby unikl káravému pohledu Missariny, vběhl do domu.

A všichni se vydali za ním, aby vzápětí čelili smršti Missarininých představ, přání a příkazů, které měly jediný cíl: nezapomenutelné vánoce.

Během krátké chvíle vzduch v hale vířil a houstl mnoha nevyslovenými myšlenkami.

„Ach, ještě že mi paní Missarina přikázala tolik úklidu a zdobení rezidence, při práci snad dokážu chvíli nemyslet na to, co je s mladým pánem... mám takový strach,“ vířila halou stříbročerná křehká myšlenka.

„To budou moje první vánoce s mamá a sourozenci... těším se, tolik se těším... a chci jim v kuchyni připravit úžasnou hostinu, bude to báječné,“ třepotala se hnědobéžová stužka radosti.

„Tss, tss, to teda budou vánoce, tss, když se budu muset dívat na tu modrou fiflenu, která si bez tak Frankita nezaslouží,“ kroužila zlověstně černá myšlenka.

„Sestřenka Missarina to myslí dobře, že chce krásné vánoce, ale vůbec na mne nebere ohledy... vždyť to bude samý rozruch a kdy asi se já vyspím??“ ploužila se ospale zas jiná černá myšlenka.

„Takže ubrus zlatý s emblémy Chlupézů, nad stůl zavěsit jmelí, ozdobené stříbrnými myškami, sundat z půdy krabice s ozdobami, nezapomenout na girlandy s figurkami Santa Mňause... je toho tolik, co musím udělat, co když na něco zapomenu?“ točila se vzduchem ustaraná , také černá myšlenka.

„Ano, to je opravdu krásné, že chce drahá Missarina velký, honosný strom, ale jak chce zabránit nebohému řediteli Piškotatosovi, aby po něm nelezl? Ta jeho mánie, že je housenkou... už vůbec nevím, jak ho léčit, nic nepomáhá... proboha, vždyť on je schopen z toho stromu ohlodat všechno jehličí,“ rozjímavě se převalovala další černá myšlenka.

„Ach, jsem okouzlena, to bude brilantní, krásné... si jako myslim, že to bude fakt hustý a bude to velkej mejdan... éééé... totiž, jistě to bude nezapomenutelné,“ chvěla se modrá myšlenka.

„Tetička je tak laskavá, že pro nás chce krásné vánoce... snad si to ani já, ošklivá, bezvýznamná nezasloužím... hlavně, aby Bertilio se choval slušně a neudělal ostudu... to by zas Danéz měl špatnou náladu,“ znepokojovala se nesměle jiná modrá myšlenka.

„Co si počnu, co si jen počnu, to nejde, nemohu, nemohu být u vánočního stolu a stromu s ostatními. Nezasloužím si to, neřekl jsem, nepřiznal, že pana Milcháveze jsem nezachránil já...“ třásla se provinile další černá myšlenka.

„Od mamá je to tak ušlechtilé, že pozvala k štědrovečernímu stolu i služebnictvo... umí být velkorysá... nebo snad... že by tušila, jak budu šťasten, budu-li mít nablízku bytost, kterou... kterou... mi...“ hnědobéžové nesmělé myšlence nebylo dáno, aby mohla vzlétnout.

PRÁSK!

S ohlušivou ránou se rozrazily dveře.

Do haly vletěl rozježený, udýchaný Frankito. S očima navrch hlavy vykřikl: „Našli!! Oni... fakt... našli... stal se zázrak!!“

Missarina se roztřásla a vykročila k Frankitovi. Než však stihla vyslovit svou naději, předešel ji důstojný otec Amadeos: „Co nepravíš, synu?? Je-li možná... sám velký vyslyšel mé horoucí modlitby a seslal nám milost a pátrači prezidenta Goliasiantose našli Lassalitu a Milcháveze??“

Frankito nadskočil: „Ale prd, velebnosti!! Nikdo Lassalitu a Milcháveze nenašel!“

Závan smutku a zklamání sklopil hlavy všem v hale.

Frankito nadskočil podruhé, zahrabal všemi čtyřmi ve vzduchu a vykřikl: „Lassalita a Milchávez našli!! Na naší farmě! Poklad!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama